Proč je každá tykev jiná?

Tykev pochází z Ameriky, kde ji znaly a využívaly už nejstarší indiánské kulturní národy. Na světě se nejvíce pěstuje v Jižní a Severní Americe v   mnoha druzích. Podle použití se dělí na dýně zeleninové (tykev obecná, velkoplodá a muškátová) a okrasné s nepřeberným výběrem tvarů a barev. Mezi nejznámější patří   tykev obecná, jejíž váha plodů se pohybuje od několika gramů až po stokilové výpěstky. Kromě kulaté, velké dýně se žlutou dužninou se pěstují ještě její další druhy – kabačky, cukety, diskovité patizóny nebo také tykve banánové, olejné a špagetové, jejichž dužinu lze po uvaření vidličkou vyškrábat a získat tak zeleninové špagety. Jako rarita na zahrádkách se v menší míře pěstuje tykev lahvovitá – lagenárie – takzvaná dýně na pokračování, neboť po ukrojení dále roste.

Okrasné dýně různých barev a roztodivných tvarů jsou v zimním měsících vítaným zpestřením domácí květinové výzdoby. K tomu jsou ideální různé druhy tykviček typu „Miniturban“, bradavičnaté kultivary a drobnoplodé tykvičky. A dýňová strašidýlka? Ta jsou nejen dobrou zábavou pro děti i dospělé, ale jejich svítící oči a nosy zkrášlí setmělou podzimní zahradu.

Pozor! Dýně nikdy nesázejte na kompost

Tykev je značně náročná na teplo a živiny. Rostliny snesou i částečné zastínění, ale v úplném stínu nekvetou samozřejmě méně plodí.V teplých oblastech se semeno vysévá do volné půdy mezi patnáctým až dvacátým. květnem. K setí se podobně jako u okurek používají dvou až tříletá semena, která nejlépe klíčí. Pro předpěstování se připravují sazenice v polovině dubna. Do květináče se vysévají dvě až tři semena na stanoviště se pak vysazují koncem května.

Pro tykev na zahrádce je dobré vybrat místo, dobře vyhnojené chlévským hnojem i průmyslovými hnojivy, chráněné před větrem, tak, aby se rostliny mohly volně rozrůstat.   Sázet tykev na kompost není moc vhodné. Bujné rostliny z něho totiž odčerpají mnoho živin a kromě toho, kompost nelze ani ošetřovat ani v případě potřeby odebrat půdu, aniž bychom nepoškodili kořeny dýně.

Během vegetace můžeme přihnojit plnými hnojivy i zředěnou močůvkou, a při velkém suchu, občas zalít. První plody sklízíme podle odrůdy přibližně za dva měsíce. Odřezáváme je i se stopkou a pravidelně sklízíme, neboť častá sklizeň přispívá k tvorbě nových plodů.

Dýně v kuchyni

Z tykve se kromě slupky nevyhodí nic. Plody tykví mají značný dietetický význam, neboť obsahují určité množství pektinových látek, které snižují obsah cholesterolu v krvi. Zdraví prospěšnými látkami jsou tykve doslova nacpané, neboť jsou bohaté na cukry, bílkoviny, vitaminy A, B a E, nenasycené kyseliny, draslík, zinek, hořčík, vápník a železo, a v menší míře obsahují vitamín C a karoten. Semena navíc obsahují velmi zdravý   olej s vysokým podílem zinku, kterého je všeobecně v naší potravě nedostatek. S loupanými semínky se už běžně setkáme v obchodech, kde se prodávají balené jako oříšky, solené či nesolené, přidávají se do celozrnných chlebů nebo se sypou na povrch. Jako pochutina k televizi jsou dýňová semínka jsou určitě zdravější než tradiční buráky.

Plod dýně se vždy loupe, neboť slupka je velmi tvrdá,   krájí na kostičky, dusí, smaží, a dokonce i griluje. Nejčastěji se zpracovává proslazováním, kandováním nebo zavařováním mladých plodů do sladkých i sladkokyselých nálevů. Netradiční recepty lze nalézt v mexické kuchyni, kde se   dýně kombinuje s masem a pikantní omáčkou.

Autor: Irena Forejtová