Chřest (Asparagus officinalis) je vytrvalou rostlinou patřící do čeledi chřestovitých. Dorůstá až dvou metrů a má bohatě větvené lodyhy a tenké, jemné lístky zvané fylokladie. Chřest je blízkým příbuzným asparágusu, který je přidáván jakožto ozdoba k řezaným květinám. V zemi chřest vytváří bohatý systém dužnatých kořenů, plodem je červená bobule plná černých kulatých semen.

Chřest je k nám dodáván ve formě svazků bílých, případně i zelených výhonů, které jsou nejčastěji dováženy ze Španělska, Itálie či Turecka. Planě pak roste v zemích jižní a východní Evropy, v severní Africe i na západě Sibiře. U nás začal být pěstován až na konci 18. století. Český chřest byl velmi chutný a vyhlášený. Byl vybělován pod zvony z pálené hlíny a vynikal velkou jemností. Také dnes najdeme na území ČR pár chřestoven.

Druhy chřestu

Setkat se můžeme s chřestem bílým, zeleným a fialovým. Například ve Francii si však potrpí i na bílý chřest s fialovou hlavičkou, který se zabarví vlivem světla. Jednotlivé odrůdy chřestu se od sebe liší jak kvalitou, tak i chutí. Chuťově nejjemnější jsou bílé chřestové výhonky. V České republice se pěstuje odrůda chřestu Ivančický, v Německu Ruhm von Braunschweig a ve Francii d'Argenteuil Hativ. Poslední dobou se stává čím dál oblíbenější také zelený nebělený chřest, který je sice mírně nahořklý, ale má výraznější chuť. Mezi oblíbené odrůdy zeleného chřestu patří například Spagavia Lucullus nebo Marry green.

Pěstování chřestu

Vypěstovat chřest není nic jednoduchého. Chřest vyžaduje lehké hlinitopísčité půdy. Chřest se pěstuje na velkých plochách, podobně jako je tomu u brambor. Žádná zeleň se však na těchto lánech neobjeví, protože se chřest pěstuje zakrytý fólií. V zemi pak pučí chřestové výhonky.

Na podzim před jarní výsadbou musíme prokypřit půdu do hloubky 50 až 90 cm, do brázdy pak uložit vrstvu kompostu smíchaného s chlévským hnojem. Půdu je třeba vápněním upravit tak, aby měla pH 6 – 6,5. V březnu pak můžeme do 30 cm hlubokých brázd s šířkou 40 až 60 cm vysadit předpěstované samčí sazenice třídy A (nejméně s 5 kořeny). Řady by měly být od sebe 150 cm a sazenice uloženy ve sponu 35 cm. Zasypeme je cca 5 cm kompostní zeminy a přitlačíme. Je třeba je pravidelně zalévat, odplevelovat a během okopávání postupně přihrnovat. V období vegetace je nutné rostliny přihnojovat kompostem s příměsí minerálních hnojiv s obsahem dusíku, hořčíku a síry. Během prvního roku vyraší zelené pruty, které se nechají růst až do podzimu a poté se u země odříznou.

V druhém roce je chřest ohrožován chřestovými muškami, jejichž larvy požírají lodyhy. Proti nim se dá bránit položením sítí proti hmyzu. Při pěstování dbáme na mírnou zálivku a půdu nepřemokřujeme. Až ve třetím roce budeme odměněni na vynaloženou námahu a budeme moci sklidit první výhony. V půlce března nahrneme nad řádky 50 cm vysoké a široké hrůbky. Vrcholy utužíme, nebo řady chřestů překryjeme černou netkanou textilií. Jakmile se začne fólie nadzvedávat (konec dubna), odhrneme půdu a 25 až 30 cm dlouhý bílý výhonek nad sazenicí opatrně odřízneme. Hrůbek pak opět přihrneme. Chřest roste dost rychle a sklízíme jej až do konce června. Jakmile sklizeň ukončíme, hrůbky rozhrneme, rostliny přihnojíme a výhony necháme až do podzimu volně růst, čímž rostliny zesílí.

Chřest a vliv na lidské zdraví

V chřestu je obsaženo hodně vlákniny a jen velmi málo kalorií, proto je ideální zeleninou při redukčních dietách. Chřest obsahuje rozpustnou vlákninu zvanou inulin, která působí jakožto prevence proti vzniku rakoviny. Nevařený chřest obsahuje také množství kyseliny listové a vitamínů skupiny B (B6 a B12). Konzumace chřestu se doporučuje těhotným ženám, protože tyto látky jsou potřebné pro správné dělení buněk, diferenciaci tkání a podporují růst plodu. Kyselina listová působí také proti vzniku aterosklerózy a zabraňuje ischemickým chorobám srdce i dolních končetin.