Vlastnit skleník je snem nejednoho milovníka květin a je také užitečným pomocníkem všech pěstitelů zeleniny, protože sezóna ve skleníku začíná dříve a také ji prodlouží o nějaký ten týden. Pokud si hodláte svůj sen splnit, výběr skleníku nepodceňujte.

Kde bude stát
Po technické stránce je prvním předpokladem výběr vhodného pozemku pro umístění skleníku Z toho důvodu je proto zcela nevhodné umístit skleník například ve stínu stromů, mrazové kotlině či návětrné straně. Pro skleníky postavené na volném prostranství je ideální poloha východ – západ, je-li skleník „přilepen“ ke zdi domu nebo zděnému plotu pak je vhodnější volit jižní stranu. Umístění má svůj důvod – čím je více skleník osluněn tím více energie ušetříte na vytápění.

Co v něm bude růst?
Další faktor, který nesmíme přehlédnout jsou pěstitelské nároky rostlin (světlo, teplo, voda, vzduch, živiny). Tyto specifické nároky jsou závislé na tom, co ve skleníku budeme pěstovat, zda předpěstovávat jarní sadbu, zeleninu či exotické a speciální druhy květin jako jsou kaktusy, orchideje, citrusy a podobně. Berme v úvahu i dobu využití (celoroční, sezónní). Co se týče velikosti pěstební plochy ve skleníku za dostačující se považuje 3 až 50 metrů čtverečních, ale záleží na tom, jak bude využíván hlavně přes zimu. Pokud máte v úmyslu do skleníku na zimu přestěhovat exotické a choulostivé rostliny, počítejte raději s větší plochou.

Sklo i plast mají své výhody a nevýhody
Na trhu je nepřeberné množství tvarů i velikostí skleníků. Čím začít? Výběr skleníku podřídíme pěstebním nárokům, z nichž největší podíl na rozhodování budou mít světelné a tepelné podmínky.

Sklo dobře absorbuje ultrafialové paprsky, což je významné pro předpěstování sadby v předjarním období kdy je intenzita slunečního svitu ještě nízká, ale postrádá některé kladné vlastnosti plastových materiálů, které se stále ve větší míře na trhu nabízených skleníků prosazují. Patří mezi ně například snazší montáž, delší trvanlivost, omezení srážlivosti způsobené vzdušnou vlhkostí a výrazněji lepšími izolačními vlastnostmi. Skleníky z polykarbonátu tradiční skleněné tabule už dávno předčily. Osvědčily se transparentní desky se speciální povrchovou úpravu odolávající UV záření anebo desky z komůrkového polykarbonátu. Tento materiál se vyznačuje výbornou tepelnou izolací, lehkostí a propustností světla. Desky jsou prakticky nerozbitné (snesou i krupobití), jejich tvar se snadno přizpůsobí libovolné skleníkové konstrukci a tak z polykarbonátu postaví skleník bez problémů i kutil. Stejně se většinou „plastové“ skleníky dodávají rozmontované jako stavebnice, s veškerým montážním materiálem a podrobným návodem a tak není divu, že tradiční skleníky ze skla pomalu ale jistě z trhu mizí.

Vytápět se může, větrat musí
Nejúspornější systém je teplovodní vytápění, pokud se lze napojit na topný zdroj z domu. Dražší, ale efektivní je půdní vytápění elektřinou nebo solární systémy, které jsou pro užitkové skleníky přece jen nákladnou investicí. Pro přechodné období se ve skleníku může klima temperovat ohřívači.

Každý skleník být vytápěný nemusí, ale větrání je nezbytné nejlépe střešními a bočními okny, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch. Průvan rostliny nesnáší, proto jsou užitečnými pomocníky další větrací okénka s manuálním nebo automatickým ovládáním a automatická závlaha.

Jako doplňkové příslušenství do skleníků je možné zakoupit automatickou závlahu, poličky, stínící síť z hliníkové tkaniny, teploměry, okapy na zadržování dešťové vody ze střechy skleníku, lampy k přisvětlování rostlin, police, stoly či plastové chodníky.

Autor: Irena Forejtová